Úvod a příklad

"Linka důvěry, dobrý den." "Dobrý den, tak už zase volám, tady Eva." "Dobrý den, paní Evo..." "Před chvílí jsem se probudila a asi jsem si přeležela nohu, bolí mě a brní... Co pomůže proti brnění v noze?" "Možná by ta noha potřebovala prokrvit, stačí, když ji spustíte z postele dolů." Paní Eva chvíli zkouší prokrvit nohu a vzdychá u toho, možná také aby udržela kontakt. "Tak už je to lepší, já si s vámi vlastně chci povídat o tom, jak mě štve to léto." "Štve vás léto..." "Je horko, že se skoro dusím a nic mě nebaví, nemůžu ležet, nemůžu chodit, všechno mě svědí..." "Co by vám mohl přinést tento rozhovor?" "No a si, že vám můžu říct, co mi vadí." "A co to ještě je?" "Asi mi nejvíc vadí, že jsem taková bez nálady, že mě otravuje televize, tam je pořád ten idiotskej Dallas a Dynastie a nic pořádného. Mně ta televize bere sílu. A přitom číst si taky nejde pořád!" "Ne, to nejde." "Já vám asi jdu na nervy, jak pořád fňukám..." "Jsou přece takové okamžiky, kdy jsme rozmrzelí a naštvaní..." "To je fakt, proč bych nemohla být chvílí naštvaná... Vždyť jsem tady jako vězeň! To jsem ráda, že mi za to nenadáváte, když si stěžuju." "Zdá se mi, jako byste měla obavu, že vám vynadám, že jste rozmrzelá." "No to mi asi říkali doma, že mám být statečná. A taky setra nesnáší tyhle moje stavy, říká mi, že jsem nevděčná." atd.