Jak to začalo...
Vybral jsem si toto téma, protože... Ne. Tak začne každý. Toto
téma jsem si vybral, protože... Také ne. To není o nic lepší.
Bylo nebylo... To je sice zajímavější, ale příliš časté. Tak tedy jinak.
Nebylo bylo jednou jedno velké město, a to se jmenovalo Praha. Žili
v něm dva hoši, Jenda a Janek. Bydleli ve stejném domě a často trávili
čas spolu. Oba velice litovali, že bydlí ve městě, protože měli rádi
přírodu a nejraději leželi na zádech na zelené trávě, pozorovali bílé
mraky na nebi a naslouchali zurčícímu potůčku. Zažívali mnoho
dobrodružství a o jednom z nich vám budu vyprávět. Nejlepší bude,
když zde uvedu ve správném pořadí zajímavé části jejich deníku:
Neděle, 25. října
... Zpáteční cesta vlakem proběhla bez problémů. Avšak když
jsme přišli k domovním dveřím, málem jsme se polekali - nemohli jsme
totiž ani jeden najít klíče. Nakonec jsme je oba objevili v kapse.
Divná náhoda. Mihlo se nám hlavou, kam asi lidé dávali důležité věci,
když ještě neměli pro každou ruku jednu kapsu. A touto nenápadnou událostí
začalo naše další velké dobrodružství.
Pondělí, 26. října
Po škole jsme se sešli v parku a debatovali o včerejší příhodě. Janek
navrhl, abychom zašli za jeho dědou, že dříve učil dějepis. Děda
toho věděl o historii a hlavně pravěku mnoho, takže jeho odpověď nebyla
jednoduchá, ale lze ji shrnout do dvou bodů:
- Nechávali své věci schované na těžko dostupných místech (dříve),
- Ukládali je do nádob z nejrůznějších materiálů, hlavně hlíny - keramika,
později, když žili na jednom místě)
" To by mě zajímalo, jaké to bylo bez kapes," řekl jsem a Janek hned
rozhodl:" Vyzkoušíme si to. Uděláme nějaké nádoby a hned uvidíme,
jak na tom naši předci v pravěku byli. Táta nedávno přinesl odřezky
smrku, ten je docela měkký."
"Doporučil bych vám spíš keramiku,
" poznamenal děda," vydlabat
dřevěnou misku trvá týdny, z kamene to nejde vůbec a o kokos nebo bambus
v našich šířkách nezavadíte."
"No jo!" vzpomněl si Janek, " Honza
mi dneska řekl, že příští týden budou v oddíle modelovat z hlíny. Že mě to
nenapadlo dřív!""Tak je navštívíme a poučíme se. Rozhodně to stojí
za to, vyzkoušet si, jak to dělali lidé v pravěku," navrhl jsem.
"A navíc si tak uděláme zajímavé dárky a dovíme se něco o životě pračlověka,
" dodal Janek a bylo rozhodnuto. "Měli byste si ale
zajít do knihovny a něco si o keramice přečíst, abyste tam nepůsobili jako úplní neznalci." "To není
špatný nápad, nerad vypadám jako hlupák. A stejně budou v Honzově
oddíle sotva vědět tolik, kolik najdeme v knihovně."
Začalo se stmívat, a tak jsme se chtěli s dědou rozloučit,
ale ten upadl do zvláštního rozpoložení. "Vždyť jak je úžasné dozvídat
a učit se nové věci!" pak melanchonicky pronesl, ale to jsme již
utíkali domů na večeři.
