Dobrodružství pokračuje...
Úterý, 27. října
Dnes jsme se vydali do knihovny. Mysleli jsme si, že všechny knihy ani
neuneseme, ale nakonec tomu bylo jinak. Po hledání pod tématem keramika, se
na obrazovce objevilo pouhých 8, slovy 'osm', knih. Nejzajímavější byla
dlouhodobě vypůjčena a zbytek jsme vypůjčili my. To byla pěkná sbírka.
Útlá knížka s rokem vydání asi 1890, dvě brožurky o dílech dvou našich moderních
keramikářů atd.
Odnesli jsme to k Jankovi domů a začali pátrat v jeho knihovně.
Nenašli jsme sice žádnou knížku přímo o keramice, ale v hromadě encyklopedií,
které Janek doma má, jsme nalezli spoustu obrázků s textem a dozvěděli se mnoho
zajímavého. Vše začalo, když Janek náhle vykřikl:"Víš, proč se keramika jmenuje
keramika?" To jsem opravdu nevěděl, ale nestihl jsem to Jankovi říct, neboť si
hned odpověděl:"Protože keramos znamená řecky hlína!" "A víš, že první
keramika vznikla v Japonsku před 12 tisíci lety? A u nás před 8 tisíci?" Ani
jsem se nestačil začít divit a Janek pokračoval:"Je archeology nejhojněji
nalézaným předmětem a mnoho kultur je určeno a pojmenováno jen díky jejich
užitkové a funerální keramice." "Co je to funerální keramika?" zeptal jsem se.
"Dávala se spolu se zemřelým do hrobu, ale té je méně, a je nekvalitněji
vypalovaná, protože patřila jen do země." Teď jsem však něco objevil
já:"Představ si, že hrnčířský kruh vymysleli Sumerové v 35. století př. Kr.
a ve stejnou dobu i v povodí řeky Indus! U nás se objevil s Kelty v 5. př. Kr.,
ale zanikl i s nimi a znovu jej lidé na našem území začali používat až okolo
r. 1000."
A tak to šlo pořád dál. Zjistili jsme, že tvorba keramiky úzce
souvisí s naléhavou potřebou kvalitních nádob na uskladňování, vaření apod.
Tuto potřebu vyvolalo postupné usazování a přechod k zemědělství, kdy lidé
začínali mít někdy nadbytek potravy a potřebovali si jej uchovat, až nebudou
mít co jíst, aby neměli hlad.
Dozvěděli jsme se, že nejdříve byla keramika
nezdobená, později ozdobená pravidelnými geometrickými ornamenty a nakonec
abstraktními motivy (vyjádřené geometrií). Výzdoba byla nejprve vyrytá, pak se
na Blízkém východě objevila malovaná a ovládla jej. V dalším vývoji vždy převládl
na čas jeden způsob: buď důsledně geometrický, abstraktní nebo figurativní, úzce
spjatý se světem zvířat.
Překvapilo nás, že keramické střepy, neboli odpad,
lze využít jako hlasovací lístky. Vymysleli to Řekové, říká se tomu ostrakismus
a sloužil k určení lidí, kteří jsou považováni za nebezpečné.
Už víme, že etážovitá
nádoba má silně vypouklé hrdlo, vypadá jako dvě spojené nádoby na sobě a patří
k typu amfor(vejčitá nádoba s užším hrdlem a několika nebo žádným svislým uchem).
Je typická pro knovízskou a
méně pro velatickou kulturu.
Dozvěděli jsme se, že
inkustrovaná keramika je zdobena vyrytým ornamentem, který je vykládán minerálními
látkami, hlavně vápencem. Výzdoba nádoby tak byla barevně zvýrazněna.
Naučili jsme
se trochu latinsky, když jsme si přečetli, co znamená ansa cornuta,
neboli ansa lunata. Je to ucho, které přečnívá nad okraj nádoby, vymodelované
do dvou rohatých výčnělků - asi symbol dobytčích rohů. Vyskytuje se v Itálii
a střední Evropě (řivnáčská kultura) na eneolitické keramice.
Dříve by nás
nenapadlo, že okřín, tzv. dvojkónická (dvojkuželovitá) nádoba, se skládá
z dvou komolých kuželů, spojených podstavami, ani, že se nejdříve objevil
ve střední době bronzové, a je typický pro lužickou kulturu.
Takovýchto a podobných
poznatků bylo mnoho a nemá smysl, snažit se je sem, do deníku, napsat všechny.
V mnoha knihách jsme se setkali s pojmy typu:kultura kulovitých amfor, kultura
nálevkovitých pohárů, kultura s keramikou vypíchanou apod. Většina jich byla uvedena
ve více knihách, a tak jsme se rozhodli udělat si alespoň částečný přehled kultur,
abychom se o každé dozvěděli co nejvíce, a měli v nich pořádek. Tento přehled
následuje.