 |
 |
 |
 |
 |
 |
Kultura s keramikou volutovou - lineární
Konec 6. až 5. tisíciletí př. Kr. Kultura nejstaršího zemědělského
obyvatelstva s první keramikou ve střední Evropě. Osady těchto lidí byly z
několika obydlí a po 12 až 15 letech se z důvodu vyčerpání půdy přestěhovaly,
nová pole lidé získali žďářením. Typickým tvarem keramiky je polokulovitá bombovitá
nádoba, méně se vyskytují široké mísy a hruškovité tvary. Výzdobou je rytý ornament
ze 2 až 3 linií, tvořící geometrické obrazce. Později se objevuje malování černých
trojúhelníků smolnou hmotou.
Kultura s keramikou vypíchanou
Konec 5. až polovina 4. tisíciletí př. Kr. Mladší fáza vývoje lidu s
keramikou volutovou. Z polokulovitých nádob přechází k hruškovitému tvaru, objevuje
se tzv. rohatý tvar vzniklý výrazným prodloužením a zvedutím výčnělků v dolní
třetině nádoby. Jméno udává výzdoba - husté linie vpichů tvořící nejrůznější pásy.
Kultura nálevkovitých pohárů
4. tisíciletí př. Kr. Tato kultura byla rozšířena od Skandinávie po
Podunají a od Holandska po západ Ruska. Zahrnuje různé kultury, které spojuje
tvar nádoby - pohár se široce nálevkovitě rozšířeným hrdlem. Zajímavé pozůstatky
této kultury byly nalezeny v osadě u Makotřas. Souběžná s ní je Michelsberská
kultura (polovina 3. tis. př. Kr.), která ma podobný základní
tvar - tulipánovitý pohár.
Kultura s keramikou kanelovanou
1. polovina 3. tis. př. Kr. Vyvinula se z kultury s nálevkovitými
poháry. Je rozšířena u nás, na Slovensku, v Rakousku a Maďarsku. Typickým tvarem
je džbán s velkým, někdy tunelovitým (ucho jako krátký a široký pásek) ouškem.
Objevují se zde počátky uch typu ansa lunata.
Kultura řivnáčská
Asi 2600 až 2400 př. Kr. Tito lidé budovali osady na návrších, jméno
dostali po takovém sídlišti na Řivnáči u Prahy. Mezi další osady patří např.
Homolka, objevená r. 1929. Objevují se ansa cornuta, tunelovitá ouška. Povrch
nádob bývá zdoben otiskem slámy nebo kusů tkaniny. Současná s ní je kultura
kulovitých amfor.
Kultura kulovitých amfor
26. až 24. století př. Kr. Vznikla asi z kultury nálevkovitých pohárů.
V hrobových nálezech je patrný rozdíl mezi patriarchy, vedoucími společnost, a
ostatními členy rodiny. Název je odvozen z nejčastějšího keramického tvaru,
amfory s válcovitým hrdlem a baňatým tělem s dvěma nebo čtyřmi oušky.
Kultura unětická
19. až 15. století př. Kr. Vznik také z kultury zvoncovitých pohárů.
Typickým znakem je pohřbívání ve skrčené poloze na pravém boku s obličejem k
východu. Nejčastějším nálezem je keramika, především hruškovité džbány a malé
koflíky s nízko umístěným lomem a ouškem. Povrch bývá vyleštěn a nádoba velmi
dobře vypálena.
Kultura keramiky šňůrové
2. polovina 2. tis. př. Kr. Zahrnuje různé kultury v oblasti od Volhy po
Rýn. Její základní složkou je kultura nálevkovitých
pohárů a kulovitých amfor.
Největší pohřebiště u Vikletic na Chomutovsku. Typickým keramickým tvarem je
pohár s vysokým štíhlým hrdlem a baňaté amfory se dvěma uchy. Jméno pochází
od charakteristické výzdoby povrchu nádob otisky šňůr.
Kultura zvoncovitých pohárů
Konec 3. tis. př. Kr. Rozšíření v Itálii, západní Evropě, ale iv Polsku.
Rozsáhlé užívání luku a pohyblivý život je typický. Hlavním tvarem je převrácený
zvon, převážně červený, s vodorovnými pásy výzdoby provedené kolkem (dřevěné,
kostěné či kamenné razidlo určené k výzdobě či oznečení výrobků), často bílá
inkustrace.
Kultura moravské malované keramiky
1. polovina 3. tis. př. Kr. Centrum je na jižní Moravě a jihozápadním
Slovensku. Převažuje vázovitý a amorfový tvar, zvláštností jsou lžíce a
krychlové lampičky. Ozdobou je rytí a malování (bílá, žlutá, červená) v
geometrických tvarech.
Kultura laténská - Keltové
2. polovina 1. tis. př. Kr. Tuto dobu charakterizuje zdokonalení keramiky
díky hrnčířskému kruhu a její masová výroba v jednoduchých a štíhlých tvarech.
Starolaténská keramika již má ladnou formu a rovnoměrný povrch, častým tvarem je
nízká baňka s vysokým hrdlem. Krása spočívá v nepřerušené linii, která je
nepřetržitě prohnutá. Znamená zcela jistě civilizační pokrok, ale velmi dobře
rozvinutá metalurgie později vede k menšímu významu keramiky.
Kultura bolerázského typu
Pozdní doba kamenná. Rozšířena je v jihozápadním Slovensku, jméno dle
nálezů z Boleráze u Trnavy. Je příbuzná s kulturou
nálevkovitých pohárů a považována za starší
fázi kultury s keramikou kanelovanou.
Kultura bylanská
7. až 6. stol. př. Kr. Podle nálezů v obci Bylany u Kolína. Byly to
především soubory keramiky a kovové předměty v hrobech. Je jakýmsi předvojem Keltů
, patří k západnímu okruhu Halštatské kultury(o heslo níže) a navazuje na mladší knovízskou kulturu.
Nejčastějším tvarem je baňatá zasobnice s nálevkovitě rozšířeným hrdlem a
tenkostěnné baňky se širokým hrdlem. Ozdobou jsou velmi jemně ryté geometrické
ornamenty a vznosná ucha, skoro až ansa lunata. Častý je hvězdicovitý ornament
uvnitř mís. Existuje však ještě jedna obec Bylany u Kutné Hory, známá osadou
6. až 5. tis. př. Kr. osídlenou lidmi kultury s keramikou volutovou a vypíchanou.
Kultura halštatská mohylová
7. až 4. stol. př. Kr. Byla rozšířena v jižních a západních Čechách,
je příbuzná s bylanskou kulturou a je považována za první slabší provej keltské vlny.
Pohřbívali své mrtvé žárem i na místě pohřbu, podle rozložení souprav keramiky
lze poznat společenské postavení pohřbeného, neboť mělo svá ustálená pravidla.
Jméno je odvozeno od rakouského města Hallstatt, kde bylo nalezeno rozsáhlé pohřebiště,
ale tato kultura pochází ze severní Itálie. U nás se rozdělila na dva okruhy,
západní a východní. Typická je geometrizace veškeré výzdoby.
Kultura knovízská
13. až 7. stol. př. Kr. Název pochází od vesnice Knovíz u Slaného, kde byla
tato kultura rozpoznána. Byla rozšířena ve středních, severozápadních Čechách a
v Povltaví. Pohřeb byl často velice nepietní, mrtvý byl pouze pohozen do vykopané
jámy. Bez znalosti hnčířského kruhu tito lidé vyráběli velké a umně modelované
nádoby s pečlivě uhlazeným povrchem a jemnou výzdobou.
Velmi časté jsou etážovité
nádoby a okříny.
Kultura lužická - lid popelnicových polí
13. až 5. stol. př. Kr. Název podle centra rozšíření - Lužice - nebo způsobu
pohřbívání - žehem a popel byl dán do nádob do země. V době bronzové tato kultura
sahala od středního povodí Labe po Karpaty. V polském Slezsku v Laskach bylo
objeveno 1800 hrobů. Pro keramiku jsou typické amfory,
okříny a zoomorfní nádoby
(s tvarem zvířat). Výzdoba je velmi plastická: hrotité výstupky, žlábkování a méně
rytý ornament.
Kultura velatická
13. až 10. stol. př. Kr. Byla nazvána podle bohatého žárového hrobu z Velatic
u Brna, rozšířena byla na jižní Moravě, jihozápadním Slovensku a přilehlých oblastech.
Pohřby bývaly žárové, v hrobech nalézáme bohatou keramickou a bronzovou výbavu.
Keramika je příbuzná se současnou lužickou a knovízskou kulturou, častým tvarem
je amfora a okřín.
Kultura milavečská
13. až konec 11. stol. př. Kr. Název pochází od nálezů z mohyly u vesnice
Milavče na Domažlicku. Tato mohyla byla objevena r. 1883, je vysoká 9m, průměr
20m a obsahovala zajímavý milodar, bronzový kotlík na čtyřech kolečkách. Pochází
z mohylové kultury a jejím domovem byly lesnaté části západních Čech. V keramice
převažují amfory se dvěma uchy, okříny
,
etážovité nádoby a koflíky s uchem, které
vychází z horního okraje nádoby.
|
|
|
|
|
|