 |
 |
 |
 |
 |
 |
Měl jsem naprosto neuvěřitelné štěstí, když mi osud přivedl do cesty talentovaného a nadějného autora, Julese Verna. Měl stálé finanční problémy, divadelní hry a články mu příliš nevydělávaly. Když se roku 1857 oženil s šestadvacetiletou Honorine Morelovou a začal na přání svého nového švagra obchodovat na burze. Opatrné a pečlivé obchody mu však znemožňvaly věnovat se psaní, což mu velmi vadilo, vzhledem ke svému zdraví a své choti nemohl psát po nocích. Potkal však Felixe Tournachona, známého spíše jako Nadar, a stal se jeho přítelem. Nadar byl vášnivý průkopník vědy, jako první na světě udělal několik fotografií z balónu, již v roce 1860 použil při fotografování galvanické články atp. Kolují fámy o tom, že jedině díky Nadarovi Verne napsal román zcela nového typu o vzduchoplavbě. Nadar byl však pouhou Vernovou inspirací, seznámili se spolu, když Verne prožíval literární neúspěchy. Dlouho se rozmýšlel a nakonec se rozhodl co nejdříve provždy opustit burzu, aby měl co nejvíce času na literaturu. V létě 1862 prozradil svým přátelům: "Právě jsem napsal román nového typu. Bude-li mít úspěch, bude to zlatý důl."
Seznámil mě s ním Alfred de Brehat, jemuž jsem také vydal jednu knížku. Na podzim 1862 mi přinesl rukopis románu Pět neděl v balóně. Byl to okamžik, kdy se sešel autor s vydavatelem, kterého potřeboval a já, vydavatel, právě s takovým autorem, jakého jsem hledal. Ještě ten samý týden, 23. října, jsme podepsali smlouvu o vydání jeho prvního rukopisu. Stačil ho na mou radu jen trochu přepracovat a již jsem ho dal do tisku. Kniha vyšla začátkem roku 1863.A tak začíná Vernovo dlouhé tvůrčí období plné literárních úspěchů, málokdy byl sice chválen konzervativními kritiky, jeho knihy se ale naštěstí pro nás oba úžasně prodávaly, čtenáři po nich prahli. Podepsali jsme spolu novou smlouvu, podle které měl Verne napsat tři knihy ročně, každou v rozsahu deseti tiskových archů. Za každou ode mě dostal honorář 1925 franků, za to jsem je směl publikovat. Nejdříve jsem je dával na pokračování do mého časopisu Magasin des enfantes, a pak samostatně vydával jako knihu. Rozhodl jsem se vytvořit z jeho knih zvláštní edici, kterou Verne pojmenoval Podivuhodné cesty. Během krátké doby Verne natrvalo opustil nejisté povolání na burze a začal se úplně věnovat literatuře. Jeho paní nebyla proti, jakmile zjistila, že i literatura může přinášet peníze. Ještě než se na pultech knihkupectví objevilo Pět neděl v balóně, pracoval již Verne na svém dalším románu, Cesty a dobrodružství kapitána Hatterase. Tropickou Afriku vystřídalo prostředí neméně zajímavé a neprobádané, severní pól. Objevují se zde Vernovi typičtí hrdinové: mrzutý lodní důstojník Shandon, přihrávač dr. Clawbonny, vědec, koumal a improvizátor. Samotná postava kapitána Hatterase je propracována velmi dobře a do hloubky, podobně jako později postava kapitána Nema. Naprosto jsem však nesouhlasil s tím, jak vymyslel závěr příběhu. Na moje naléhání jej nakonec Verne změnil, kapitán Hatteras nezemřel, vrátil se domů pouze šílený.
A opět než jeho druhá kniha šla do tisku, Verne psal další. Vytvořil si už nyní svůj pracovní postup, který s menšími omezeními dodržoval až do konce života. Píše skutečně jeden román za druhým, dokonce více než mnou požadované tři za rok. Pospíchá on, spěchám i já, první kapitoly jeho další knihy se v mém časopise objevují dříve, než Verne dopíše několik posledních. 1. ledna 1864 jsme podepsali zase další smlouvu, podle níž dostane Verne za Cesty a dobrodružství kapitána Hatterase celé tři tisíce franků za mé právo vydat deset tisíc výtisků a právo uveřejnit je na pokračování v mém časopise. Z dalších vydání dostane Verne třicet centimů za jeden výtisk formátu 18, z ilustrovaných vydání šest procent a z překladatelských práv celých patnáct procent.Další, v pořadí již třetí Vernův román, nesl jméno Paříž ve XX. století. K jeho předcházejícím knihám jsem měl jen málo a většinou opravdu konstruktivních připomínek, tato se však Vernovi rozhodně nepovedla. Hlavní hrdina, básník Michel, se prochází Paříží v roce 1860, plné technických vymožeností. Pařížané ale nejsou štastni, americký elán a jejich spěch je štve bez odpočinku vpřed. Kultura upadá, světu vévodí praktický materialismus. Je to zajímavý názor na technický pokrok, ale příliš ponurý. Čtenáře by unavily dlouhé dialogy a nelíbilo by se jim neveselé zakončení děje bez nadějí. Prostě by té strašné předpovědi nikdo nevěřil. Také jsem tu knihu nikdy nevydal, rukopis se dokonce ztratil. (Pozn.autora: našel ho až Vernův pravnuk Jean v roce 1989, přepracoval v novelu a vydal roku 1994. Překvapivě aktuální.).
V létě 1864 se Verne na čas vrátil do Nantes, na jeho počest byla pořádána oslava, on se však nemohl účastnit, neboť trpěl lícní paralýzou. V této době to ale ještě nebylo nic vážného, brzy se uzdravil. V prosinci byl uveden do Geografické společnosti a stal se jejím členem. Ihned se objevily legendy o velké mapě ve Vernově pokoji, plné čar, které ukazují cesty jeho hrdinů. Podle těchto smyšlenek začíná Verne psát nový román tak, že najde na mapě místo bez čar, vše si o daném místě zjistí a pak teprve vymyslí příběh. Co já vím, žádnou takovou mapu neměl, pouze nějaký glóbus, ale bez jakýchkoli čar. Verne však nezůstal pouze u románů. O svém oblíbeném americkém spisovateli E. A. Poeovi, který mu byl často dobrou inspirací, napsal a uveřejnil článek časopise Musée des familles a s mým souhlasem zde publikoval i některá svá starší díla.Děj jeho třetí dobré knihy, Cesty do středu Země, se opět odehrával ve velmi nezvyklém prostředí. Zeměpisné popisy Antarktidy nahradily geologické výklady o dějinách naší planety. Další kniha, Ze Země na Měsíc, a opět zcela odlišné prostředí. Tentokrát se Verne vrhl na pole fyziky a astronomie. Kniha líčí, jak v Americe zůstal z války Severu proti Jihu Gun-Club, spolek nadšenců balistiky, který se rozhodne vystřelit na Měsíc dělovou kouli. Následující děj, příprava na výstřel, je oslavou americké odvahy, vynalézavosti a možností. Vše je navíc plné nejnovějších poznatků z fyziky a astronomie. Verne celý děj konzultoval s matematikem Henrim Garcetem, který pro něj vše propočítal, já jsem dal vše ještě zkontrolovat tajemníkovi Francouzské akademie věd, Bertrandovi. Náboj však nebyl k Měsíci vystřelen sám, během příprav došel předsedovi Gun-Clubu telegram z Francie:"Nahraďte kulovou střelu kuželovitě zakončeným válcem. Poletím v něm. Připluji parníkem Atlanta. Michael Ardan." Jméno Ardan není nic jiného, než přesmyk jména Vernova přítele Nadara, podle kterého je charakter postavy vytvořen. Kniha sice neměla vůbec originální nápad, cestu k Měsíci popsalo mnoho spisovatelů, ale Vernův příběh se opíral o dosti přesné výpočty a logické závěry. Kuželovitý náboj je pak vystřelen z Floridy s tříčlennou posádkou, obletí Měsíc a spadne do Tichého oceánu. (Pozn. autora: podobnost s NASA se přímo nabízí.).
Než se Verne pustil do nového románu, nejdříve si pečlivě promyslel jeho kompozici, aby čtenář nemohl odhadnout konec děje po přečtení několika kapitol. Pak shromáždil a nastudoval dostatek materiálů o vybraném prostředí. V druhé části napsal tužkou na levou polovinu archu text, tento koncept pak obtáhl perem. Následovalo pět až deset korektur, kdy Verne vylepšoval styl, často přepsal celé kapitoly. Během toho bral v úvahu mé připomínky. Měl přesný denní rozvrh a vždy pracoval alespoň na dvou románech současně.Všichni mi vyčítají, že jsem udělal velkou chybu, když jsem Vernovi vnutil, aby napsal Ilustrovaný zeměpis Francie. Myslel jsem, že to Vernovi dodá pověst seriózního vědce, asi to však bylo příliš vzdáleno jeho představám. Toto dílo mělo popsat celou Francii a její kolonie, každou správní jednotku - departement, podobalo se proto učebnici a někteří ho dokonce přirovnávají k telefonnímu seznamu. Mají asi pravdu, že v něm Verne neuplatní svůj styl, ale i pro mé nakladatelství bylo jeho vydání velmi užitečné. Také jsem na něm vcelku dost vydělal, nejdříve jsem vydával tenké sešitky po deseti centimech, každý popisoval jeden departement. Pak větší svazky o deseti departementech za 1,10 franku, když měl Verne již polovinu hotovu, vydal jsem ji v listopadu 1867 celou jako první svazek a nakonec v červnu 1868 druhý a zároveň s ním kompletní vydání celého Ilustrovaného zeměpisu Francie.
|
|
|
|
|
|