Myslím, že všechny důvody, proč se Jenda s Jankem začali zajímat o keramiku, byly řečeny již v úvodu. Spnila se jim jejich přání pochopit všední život pravěkých lidí, zjistili, jak velkou cenu má pro lidstvo pokrok, když není zneužit ale s rozmyslem využit. Rozvinulo se v nich umělecké cítění a touha vytvořit něco hezkého, trvalého, ale i praktického, což keramika rozhodně je.
Hlavní však je, že si vyzkoušeli keramiku nejenom udělat či nechat vypálit, ale pokusili si ji i sami, ve vlastnoručně udělané peci a bez pomoci ostatních, jen s menší radou, vypálit. Pro sebe tak oživili staré ale zajímavé řemeslo a pochopili, že si nemusí vše koupit, ale mnoho věcí si mohou vyrobit sami. "Vždyť jak o moc víc chutná čaj z hrníčku udělaného vlastními prsty, se kterým si dal člověk tolik práce a tolik zažil než z jednoduchého bílého porcelánového hrnku, vyrobeného ve statisících kousků v továrně." Tak by to asi vyslovil Jankův děda a mě nezbývá než s ním souhlasit.Na tomto příběhu je také velmi dobře vidět, jak malá a nepatrná událost může ovlivnit další život člověka. Janek začal pravidelně chodit s Honzou do oddílu, z městského kluka se stal správný hoch. Jenda se přestal o odpoledních nudit a začal se věnovat historii. Pomohl tomu i jeho nový učitel, který začal učit dějepis mnohem zábavnější formou, než způsob "fakta do vás, z vás na papír". Nevědomky tak přispěl k tomu, že se Jenda možná jednou také stane učitelem dějepisu, jehož hodiny nebudou nudné.
Díky mnoha uvedeným údajům se mi podařilo zjistit, jaké knihy asi Jenda s Jankem použili.